

_0.jpg)

vychází z tantrických a taoistických technik, bioenergetiky a reflexologie.
Tantra je stará několik tisíc let a pochází z Indie. Dochází při ní k postupnému probuzení celého těla, odplavení napětí, stresu a uvolnění se do celotělního vzrušení.
Hravá a pestrá tantrická masáž se dotýká těla i duše. Otevírá cestu k meditativním prožitkům s rozvijí sexualitu. Není to však erotická masáž, s kterou je občas neznalými zaměňována. Tyto masáže nemají žádnou tradici. Většinou jsou jednotvárné a neobsahují žádné masážní techniky. U tantrické masáže se masíruje celé tělo včetně intimních partií a pracuje se s klientovou sexuální energií (nenahrazuje však sexuální spojení ani jiné sexuální služby), která je nejsilnější energií v těle. Po masáží se pak tedy cítíte obvykle vitálnější, svěží a znovu nabití energií. Jedná se o certifikovanou masáž, kterou u nás učí škola tantry.
Masáž jako taková osvěžuje tělo, cévy, pokožku a klouby. Také posiluje nervy, vyvolává blahý pocit zdraví, čistoty a štěstí, ženy zvláště ji mají rády, ježto masáž omlazuje. Tak praví Sušruta, staroindická učebnice lékařství stará již nejméně dva a půl tisíce let.
Samozřejmě že masáž jako taková je mnohem a mnohem starší. Jistě již člověk doby kamenné si promačkával a rozhýbával namožené nebo pohmožděné svaly a klouby. Ovšem prvním konkrétním písemným dokladem o této činnosti je Ebersův papyrus ze starého Egypta, který je některými badateli datován až do doby 5000 let př. n. l. Již zde je masáž uváděna jako jeden z mnoha tehdejších léčebných prostředků. Rovněž z Číny, tradiční bašty neinvazivních technik léčby, máme v kánonu Nei Thing Sou Wen (asi 3700 let př. n. l.) pojednání o použití masáží. V této zemi masáž ovšem patřila k celkovému životnímu stylu. Kombinovala se nejčastěji s gymnastickými, energetickými a vitalizačními cvičeními. Obdobná situace byla i v jiných tehdejších kulturách. Babylóňané, Asyřané, Peršané a posléze Řekové a Římané užívali léčebného, relaxačního a vitalizačního účinku masáží plnými doušky. Podle dochovaných zpráv se masáže používaly dokonce i k léčení zlomenin. Jako masážní prostředky se tehdy užívaly různé oleje s přídavkem jemného písku a pryskyřic z různých dřev, kořenů a plodů, jež měly účinek masáže zesílit. Cladius Galenus, asi nejslavnější z římských lékařů, již používal masáží cíleně při výcviku gladiátorů. Rozeznával masáž přípravnou (frictio), která připravovala zápasníka na výkon, a masáž k odstranění únavy (apoterapeutická), používanou po výkonu k urychlení regenerace.
Moderní masáž se počíná rozvíjet až v devatenáctém století. Jejím tvůrcem je P. Ling, původně misionář v Orientu, který se na svých cestách seznámil se starobylou masáží a jejími blahodárnými účinky v lázních, které navštěvoval. Po návratu do Švédska založil školu masáže a v roce 1813 ve Stockholmu ústřední ústav pro gymnastiku, kde vyučoval i léčebný tělocvik. Dnes je již velké množství různých druhů masáží, jak moderních, tak různých tradičních škol. Navíc na základě moderních poznatků a různých kombinací s tradičními postupy vznikají stále další nové školy a směry.
Masáž se ve většině případů používá jako prostředek fyzické a duševní relaxace, přičemž se uvolňují ztuhlé svaly a klouby, zlepšuje se prokrvení a tím i látková výměna, která přispívá k lepšímu a rychlejšímu průběhu léčby míst, na něž je masáž aplikována. Velmi významné bývá také následné ovlivnění centrálního nervového systému a dokonce i jednotlivých tělesných orgánů prostřednictvím reflexních oblouků a energetických drah (meridiánů). Máme-li tohoto docílit, musí masáž probíhat bez větších bolestí a násilí. Jinak dochází k reflexnímu stažení svalů jako odezvě na bolest a výsledek je přesně opačný, než bychom očekávali. Ostrá, rychlá a někdy i mírně bolestivá masáž se používá jen v ojedinělých případech, jako třeba u sportovců těsně před výkonem, kdy slouží k povzbuzení a zvýšení citlivosti.
Masáž stimuluje krevní oběh a urychluje vylučování odpadních látek z těla. Masáž posiluje odolnost vůči nemocem. Masáž podporuje lymfatický oběh a nervový systém. Masáž urychluje obnovu poškozených tkání. Masáž zmírňuje bolesti a napětí svalů. Masáž zvyšuje pružnost těla. Masáž urychluje hojení ran. Masáž působí proti stresu. Masáž podporuje pravidelný spánek. Masáž odstraňuje únavu, migrény a otoky.
Dobrý masér by měl samozřejmě znát a dokonale ovládat ty druhy masáží, které používá, v praxi by ovšem neměl dogmaticky trvat na naučených schématech. Musí na základě vlastních zkušeností, citu a výsledků případných testů individuálně a kreativně přistupovat ke každému člověku. Lidé nejsou stroje, aby se na všechny daly aplikovat jednotné metody a přístupy. Každá masáž musí být podřízena momentální potřebě člověka. Jediným vodítkem při provádění masáže by měla být snaha maximálně člověku pomoci.
KONTRAINDIKACE je stav, kdy masáž nelze provádět vůbec (celková = absolutní) nebo ji nelze provádět na některých částech těla (místní = relativní). CELKOVÁ KONTRAINDIKACE
* při srdečních onemocněních * při generalizovaných nádorových onemocněních * při aterosklerotických onemocněních * při onemocněních dutiny břišní, spojených se záněty nebo krvácením (appendicitis, adnexitis, cholecystitis, žlučníkový vřed, dvanácterníkový vřed, nádory zažívacího traktu) * při poraněních dutiny břišní * při závažnějších krvácivých stavech (hemofilie, leukémie) * při horečnatých, infekčních nebo akutně zánětlivých onemocněních * při stavech vyžadujících klid na lůžku a po nedávných operacích * při celkové tělesné vyčerpanosti nebo sešlosti * při selhání životně důležitých orgánů * při akutních psychózách a stavech pod vlivem alkoholu, drog a psychotropních látek
* v místech hnisavých nebo plísňových onemocnění * v místech zanícených kloubů (akutní revmatismus, dekompenzované artrózy, akutní ataka dny) * v místech krvácejících poranění, otevřených ran nebo rozsáhlejších zhmožděnin a zlomenin * v místech pokousání zvířetem či uštknutí hadem * v místech popálenin, opařenin nebo poleptaných ploch na kůži * v místech křečových žil (varixů), zánětu žil nebo bércových vředů * v místech otoků nejasného původu * v místech zvětšených místních uzlin, nádorů, bradavic, mateřských znamének, zanícených nebo vředových afekcí * břicho u těhotných žen a šestinedělek a u žen při menstruaci * břicho při akutních onemocněních žlučníku * břicho při úporné zácpě, při průjmech nebo při nevyprázdněném močovém měchýři